Nudné počasí a drobné zážitky

Trasa: Hronov, Lísky, Kozínek, Pod Srbečákem Sudety, Bezděkov, Bělý, Machov, Machovské končiny, Pstražná, Doly, letiště, Hronov.

27.6.2009 – Nudné deštivé počasí nepřeje cyklistice. V těchto deštivých dnech, kdy na Moravě déšť vyplavuje jednu vesnici za druhou, se opravdu hledá těžko čas na vyjetí na kolo. Byla sobota a já se zvedl z gauče navzdory chmurné předpovědi počasí. Zprvu bylo 22 stupňů z totálně zataženo. Dalo se předpokládat, že cesty budou dost rozmoklé. Byly. Ale to já rád.

Vyrazil jsem z Hronova přes Lísky do Dřevíče a kolem dřevařských závodů podél řeky Metuje. Zde začalo opravdu bahno, které bylo rozjezděno koly cyklistů, kteří tu projeli přede mnou. Na cestě bylo potřeba jen najít optimální stopu, aby se člověk relativně málo zacákal bahnem popřípadě neuklouzl na kluzkém bahně. Kuriózní překážkou se stal padlý strom napříč cestou, který by za předešlých bouří vyrván z kořenů. A nad ním ještě jeden, který ještě na cestu nedopadl. Trochu nebezpečné. Ještě než jsem přejel železniční přejezd jsem vdech nějakou mušku, která mě zůstala někde na mandlích. Nepodařilo se mě ji vykašlat a myslel jsem, že se pobliju. Fuj. Asi jsem ji snědl, brrrr. Škoda, že ještě někdo nevynalezl dýchací filtr na kolo, někdy by se opravdu hodil.

Na Kozínku jsem přejel hlavní silnici a pokračoval kolem řeky sněrem k Machovu. Snad poprvé jsem zde potkal v protisměru cyklistu v té uzoučké pěšince mezi stromy. Bravurně jsem se vyhli i při celkem vrlké rychlosti. Přejezd přes lávky byl adrenalinově povýšen bouřlivě tekoucí bahnitou vodou. No nechtěl bych tam spadnout.

Po krátkém silničním intermezzu jsem dojel pod „Srbečák“, kde je tradiční panelová cesta po kreré jezdí MTB Sudety. Za panely, už v rozblácené cestě, jsem potkal nějaký dětský tábor. Předjížděl jsem chudáky děti v holínkách a pláštěnkách, někteří ani nevnímaly, že je předjíždí kolo, někteží zase povzbuzovaly. Tou dobou již notně mrholilo. A říkal jsem si: „No je tady teda spousta stop o kol, že by tu projelo dost takových bláznů jako jsem já?“  Blížil jsem se k obtížnému místu, kde voda v kamenech vymlela příkop, který se dá za sucha přejet. Za mokra se mě to ještě nepodařilo. Byl to již můj druhý pokus přejet vzniklý potok a „nešlápnmout si“. Tentokrát jsem si šlápl přímo do té vody a než jsem slezl z kola měl jsem plnou tretru! „No co,“ řelk jsem si, „chtěl jsem kros, tak tady je.“

Znovu jsem nasedl a pokračoval na Bezděkov. Stále jsem potkával rozjezděné stopy v blátě. Před Bezděkovem mě to bylo vysvětleno proč. Narazil jsem na skupinku recesistů, kteří na kole s torpédem jeli nějaký závod. Později jsem se dozvěděl, že se jedná o Tour de Torpédo. Průjezd mezi nimi byl obtížný, protože mnozí neslyšeli moje cvakání brzd ve své bujaré náladě podpořené pitím alkoholických nápojů. Zrovna zde měli občerstvovací přestávku. Přes Bezděkov jsem projel kolem kostela a odbočil vpravo asfaltovou cyklostezkou č.4150 přes pole kolem obrovské kupy hnoje. Stále mrholilo a do toho ještě foukal boční vítr. Bylo vidět jak se nad Policí válí mlha. Přejel jsem tento zemědělský vrch a sjel po silnici do Bělého.

Z Bělého jsem stoupal přes kopec po cyklotrase č. 4000 do Machova. Skoro na vrcholu kopce vidím jak vystupuje z červeného auta muž a kluše zpátky směrem na Machov. Žena pokračovala autem do bělého. Stále stoupám k vrcholu. Muž doběhl ke svému autu, nastoupil a vydal se za ženou. Myslím, že toho pána znám. Co tu dělal???

V Machově jsem vyjel u kostela, přečetl jsem si zde turistické ukazatele a informace nedostačovaly, tak jsem si zajel ještě půl kilometru vzdálenému mostu a křižovatce na Řeřišný. Až bude lepší počasí, chci se sem vrátit. Vrátil jsem se přes náměstí zpět. Trochu jsem se bál mokrých kostek na silnici a tak jsem nejel tradičně rychle. Ze silnice jsem po červené turistické odbočil na Machovské končiny. Další zkouška vůle. Ten krpál se děsně táhne, a když si myslíte, že jste na kopci, objeví se další stoupání. Vystopal jsem statečně až k posledním domkům na českém území. Mrholilo a byla mlha, že nebylo nic vidět. Přesto v tomto počasí jsem potkal dva turisty na pěším přechodu do Polska. Přeskočil jsem hraniční rygol a opatrně sjížděl do Pstažné. Opravdu jsem se dnes ve sjezdech bál, protože to hrozně klouzalo.

V Pstražné ve skanzenu mělo být nějaké dvoudenní kulturní vystoupení, něco kolem války 1866. Rekonstrukce bitvy měla být až zítra, ale přesto jsem nějaký turistický a kulturní ruch nepozoroval. A tak bez jakékoliv přestávky jsem pokračoval opět k hrnicím a občerstvení V Dolech. Byl jsem rád, že tu byl kamarád Předseda a že jsem s ním mohl dát pivo. Kdyby tu nikdo nebyl, asi bych pokračoval domů. Přestrojil jsem se do suchého a dal si nějaké pivo. Proti dešti nás krásně chránil slunečník. Kdoví, zda letos vůbec bude někdu chránit proti sluníčku.

I přes nepříznivé počasí jsem rád, že jsem vstal z gauče a vyjel na kole. Bylo to super.

Výpis computeru:

Ujeto: 28,85 km

Čas jízdy: 1h 55min

Průměr: 15,0 km/h

Nastoupané metry: 498 m

Zobrazení mapy trasy online.

[ad name=“Ad do článku 468×60″]

writing4you.com

Jedna odpověď na “Nudné počasí a drobné zážitky”

  1. Ahoj, mouchy jsou vyzivne, ty nevyplivuj. 🙂

    Zajimava trasa a slusne prevyseni. V Pstrouznem jsem jeste nebyl, musim si tam nekdy vyrazit.

    Ja si dal vcera trasu kolem Berounky. Nejdrive jsem chtel jet podel Vltavy do Davle, ale zastavil mne rozestaveny dalnicni okruh kolem Prahy a zvysena hladina Vltavy. Koulem Berounky do Let to je asi 26Km (z Praha Lhotka), ale pekne po rovince 🙂

    mej se.

Komentáře jsou uzavřeny.