Podhradí nad Dyjí – Dovolená 2014

Odjezd

Odjezd byl naplánován na sobotu 19. 7. 2014 v 9 hodin. Lehké minutkové zdržení při odvozu naší kočičky k babičce, ale pak už bezproblémová cesta přes Hradec Králové (tankování), Pardubice, Chrudim, Havlíčkův Brod a Jihlava. V Jihlavě byla naplánovaná přestávka na oběd. Zaparkovali jsme na náměstí (12:00) a hned co nás praštilo do očí byla otřesná budova „socialistického“ obchoďáku uprostřed. Obcházíme náměstí a vybíráme restauraci na oběd. Nakonec obědváme v Radniční restauraci a Pivovaru, jakoby lepší restauraci, ale výběr jídel mě moc nenadchl.

Aby to nebyla jen prázdná zastávka na oběd, směřuji rodinu a přátele alespoň k jedné kulturní památce a to k Bráně Matky Boží. Bohužel mají zrovna polední přestávku a tak se nahoru nedostaneme a ani turistickou vizitku nekoupíme. Alespoň si odlovím jednu keš. Pokračujeme zpět k autu, v plánu máme navštívit jihlavské zoo. Plán ztroskotá na neuvěřitelně velkém supermarketu Edita. Větší „vietnamský“ obchod se třemi patry jsem ještě neviděl!

Zoo tedy padlo, snad někdy příště, a tak pokračujeme do cílové destinace našeho ubytování. V Želetavě opouštíme pěknou silnici a pouštíme se do 40 km po okreskách. Čím více se blížíme k Podhradí, tím jsou cesty horší a horší. Poslední dvě vesnice, včetně Podhradí jsou rozkopány úplně. Alternativní vjezd k penzionu díky telefonátu s panem domácím najdeme bez problémů. Jsme na místě (17:15).

Penzion Relaxa
Penzion Relaxa

Paní domácí nám ukazuje naše patro, kde budeme příští týden bydlet a prohlédneme si vše co máme k dispozici. Malou kuchyňku, společenskou místnost s TV, venku krytý bazén, stolní tenis, ruské kuželky, tenisový kurt s umělým povrchem. Nejsme tu sami. Nějací holaňďani jsou ubytování v chatičce naproti kurtu a dole v našem penzionu taky někdo bydlí. Jsme upozorněni, že v hospodě vaří jen do sedmi a tak jdeme raději hned na večeři.

Koupání

Po shlédnutí předpovědi počasí na neděli, jsme se rozhodli pro odpočinkový den a udělali velmi dobře. Bylo velmi teplo a tak celý den trávíme u bazénu a užíváme si dovolenou. Občas to proložíme nějakou jinou aktivitou, např. bedmintonem apod. Na oběd i večeři jdeme opět do hostince Na kopečku. Mají tu i polední menu za příznivou cenu a točí dokonce 4 druhy piva (Plzeň, Svijany 11, Poutník 11, Hostan 11). A mají tu wifi, na rozdíl od našeho ubytování :(.

Byl krásný letní horký den a tak se koupeme až do půl desáté. Večer si pak sedáme do kuchyňky mezi pokoji a plánujeme, co další den.

Báječné koupání
Báječné koupání

Znojmo

V pondělí jedeme do Znojma. Mým hlavním přáním bylo se podívat do Podzemí. Parkujeme na záchytném parkovišti na náměstí Svobody a dál už musíme pěšky. Procházíme kolem kostela sv. Michala a rychle lovím keš. Vyfotit to moc nejde vzhledem k okolní zástavbě. Přes Horní náměstí (10:30) pokračujeme na Slepičí trh – vstup do Podzemí. Před prohlídkou máme 40 min. čas a tak jdeme do informačního centra pod radniční věží. Kupujeme tur. vizitky a ptáme se na jizdní řád znojemského vláčku. Na Masarykově náměstí manželky objeví Klenoty a tak se už nikam jinam nedostaneme. Pozn. taky tu stojí taková socialistická obluda uprostřed náměstí jako v Jihlavě.

V 11:30 sestupujeme do podzemí na prohlídku klasické trasy. Adrenalinovou si nikdo vyzkoušet nechtěl. Labyrint chodeb pod centrem Znojma budovaný ve čtyřech patrech pod sebou má cca 30 km chodeb a patří k největším bludištím ve střední Evropě. Prohlídka je pro turisty a děti zpestřena Tajemnou podzemní expozicí, kde najdete pohádkové postavy, alchymistickou dílnu, oživlé skály či ukázku vězeňských kobek, které ovšem s historií podzemí nesouvisí. Jediné co souvisí je na konci prohlídky ochutnávka vína Znovín. Nedalo nám to a zakoupili jsme dvě lahve včetně skleniček na večer.

Alchymista
Alchymista

Prohlídka trvala asi 70 minut a tak byl právě čas k obědu. Zkoušíme Restauraci u Radnice, celkem pěkná restaurace s chutným jídlem. Dobře jsme se najedli.

A to už směřujeme zpět na Masarykovo náměstí odkud jede ve 13:40 vláček na vyhlídkovou a komentovanou projížďku po Znojmě. Trochu znejistíme, když vidíme, kolik dalších lidí se chystá nastoupit. Ale vejdeme se. Projíždíme kolem okresního soudu na náměstí Republiky k železniční stanici, kde má vláček jednu ze zastávek. Dále pokračujeme na jih k Louckému klášteru Premonstrátů. Zde nás překvapí hlášení, že zde má vláček tři čtvrtě hodiny přestávku. Co tu budeme dělat? Moc toho tu k vidění není. Alespoň se jdeme podívat dovnitř, kde má nyní svoje sklepy Znovín. Venku jsou ke zhlédnutí všechny druhy vína, které Znovín vyrábí. Já se jdu ještě podívat přes plot na hezkou městskou plovárnu Louka, která byla dnes docela plná, díky pěknému počasí. Touto zastávkou padá časový harmonogram a do Muzea motorismu se už nedostaneme.

Konečně jedeme dál. Přejíždíme na pravý břeh Dyje a kolem zahrádek se blížíme k Znojemské přehradě. Odtud je krásný výhled na kostel sv. Mikuláše a Znojemský hrad – Deblínský zámek s rotundou. To vše tyčící se nad řekou Dyjí a Znojemskou přehradou. Opět přejíždíme řeku zpět na levý břeh kolem Motoristického muzea a škrábeme se (tedy vláček) do kopce ke kostelu sv. Mikuláše. Zde je opět 10 min. přestávka. Než se vzpamatuji z rozčarování těchto zastávek je pět minut pryč. Rychle běžím vyfotit krásný výhled z ochozu kolem kostela a zajdu se podívat i dovnitř na unikátní kazatelnu v podobě Zeměkoule. Vracím se na poslední chvíli a jedeme dál.

Projíždíme pivovarskou bránou a zastavujeme u rotundy sv. Kateřiny, kterou jsem chtěl určitě vidět. Jsem spokojen. Krátká zastávka na rodinné foto u rotundy a u výhledu na kostel sv. Mikuláše. Bohužel dovnitř se nedostaneme. Tady mohla být zastávka i delší :(.

Rotunda sv. Kateřiny
Rotunda sv. Kateřiny

Přes několik náměstí (Václavské, Horní, Komenského, Mariánské) se dostaneme na Masarykovo náměstí, kde vystupujeme. Nemám odvahu navrhnou alespoň prohlídku Radniční věže a jdeme zpět k autu. Plánujeme ještě nějaký nákup potravin. Směrem na Přímětice je Lídl. Začíná trochu kapat asi přijde přeháňka. Po cestě do Podhradí ještě zastavujeme v Příměticích u památníku Prokopa Diviše (17:20). Původně jsme chtěli opékat buřty, ale počasí to nedovolilo a tak špagety taky nebyly špatné.

Zámek Vranov nad Dyjí

Na úterý byla předpověď počasí špatná a tak raději volíme návštěvu zámku. V dešti přijíždíme na parkoviště, které je asi půl kilometru od zámku a dost prší. Chvilku rozpačitě sedíme v autě a pak vyrážíme. Na prohlídku nemusíme dlouho čekat, ale stále mírně prší. Mezitím se kocháme pohledem na městečko pod námi. Na schodišti mezi sochami čekáme na prohlídku paláce (1. okruh). Prohlídka začíná v honosně vyzdobeném sálu předků. Pro filmaře byl zámek objeven až nedávno (Nesmrtelná teta, Císařovy nové šaty, Andělská tvář, XXX).

Zámek Vranov nad Dyjí
Zámek Vranov nad Dyjí

Po zhruba hodinové prohlídce už přestalo pršet. Před vstupem do zámku je výstava nějaké keramiky, na kterou se ostatní šli podívat a já toho využil k odlovu keše ze série „České zámky“, u krásného výhledu. Sešli jsme dolů do města a dali si dobrý pozdní oběd v Restauraci Herold (13:45). Jsou teprve tři a tak se jdeme podívat procházkou ke hrázi. Zjišťujeme také něco o plavbě lodí, na kterou se chystáme na další den.

Po návratu na ubytování toho nemám ještě dost a tak se sám vydám na místní zříceninu Frejštejn. Ostatní tráví odpolední klid u bazénu. Odlovím krabičku skoro jako povinnost a v klidu si prolezu celou zříceninu a fotím. Je zde také krásný výhled na (P/p)odhradí. Jen je škoda, že je trochu po dešti pošmourno.

Plavba lodí na Bítov

Další den má být sice lepší, ale stále nejisté počasí a tak volíme plavbu lodí na hrad Bítov. Ve Vranově zaparkujeme blízko hráze a přes hráz jdeme k přístavišti. Zvolíme nejbližší odjezd (jezdí tu dvě společnosti). Před odjezdem přícházíme celkem včas, přesto je před námi již hodně lidí. I tak máme vcelku dobrá místa na zádi lodi. Plavba trvá po klikaté přehradě asi hodinu. Kocháme se výhledem na přilehlé chatičky, které musí mít snad jen obtížný přístup ze souše.

Lanový most a přístaviště
Lanový most a přístaviště

S jednou mezizastávkou připlouváme na Bítov skoro přesně v poledne. Stoupáme s ostatními prudkou kamenitou cestou od přehrady ke hradu. Kupujeme vstupenku na prohlídku prvního okruhu, tedy paláce. Máme ještě půlhodinku před začátkem a tak prošmejdíme suvenýry a taky malou výstavu strašidla a příšery, a hraček nejen pro pány kluky. To vše jako součást čtvrtého okruhu zdarma.

Začátek prohlídky nám odzvonil kastelán jako uvaděč a dál už nás provázela drobounká průvodkyně s hlasem jako zvon.  V přízemí saly terreny jsme viděli atypickou kolekci osvětlovadel, vyrobených z kolorovaného plechu. Ve druhém patře se nachází rozsáhlá zoologická sbírka tuzemských i cizokrajných zvířat a trofejí, založená bratry Vladimírem a Otakarem z Daunu, kteří procestovali velkou část světa. Poslední soukromý majitel hradu (do roku 1945) velkoprůmyslník baron Jiří Haas z Hasenfelsu byl také velkým milovníkem zvířat a kromě toho, že na hradě založil soukromou zoologickou zahradu (jednu z největších v té době na kontinentě), rozšířil také sbírku obou bratrů, zejména o největší sbírku vycpaných psů na světě, čítající 51 psů nejrůznějších ras. Na závěr prohlídky je připojena hradní panská kuchyně, provozovaná od 19. století v severním křídle hradu. Natáčela se zde pohádka Tajemství staré bambitky (2011).

Hrad Bítov
Hrad Bítov

Po prohlídce se jdeme najíst na nádvoří do rychloobčerstvení. K odjezdu lodě máme ještě asi hodinu a tak jdeme směrem k parkovišti aut. Já přidám do kroku, abych stihl keš u rozhledny Rumburak. Pěkná keš, rychlá fotka, na rozhlednu to už nestihnu a rychle zpátky. Rodinka zatím navštěvuje minizoo, které se nachází u parkoviště. To co bylo v zahradách hradu je již zrušeno. Vedle zoo je výstava asi osmi soch z písku sochaře Olšiaka. Vychází to asi na 6,25 Kč na sochu. Rychle to projdu a vše vyfotím.

Sochy z písku od Olšiaka
Sochy z písku od Olšiaka

V přístavišti je snad ještě více lidí, než při cestě sem. Čekáme. Loď má trochu zpoždění. Sice sedíme, ale jen do uličky. Cestou zpět trochu sprchne, ale na nás neprší. Večer už neprší a tak rozděláme oheň a opékáme buřty.

Sportovní aktivity

Další dva dny je zase hezké počasí a tak trávíme volný čas v bazénu, ale také si zahrajeme volejbal, bedminton, stolní tenis, kroket a ruské kuželky. Na oběd si zajedeme opět na Vranov, kde si dámy vyhlédly nějaké dobré víno. Kupujeme i sebou domů a v restauraci U Vodnáře si dáváme oběd. Při čekání na jídlo si odběhnu sehnat indície k earth keši do Granátové zátoky. Po obědě se ještě zajdeme podívat na Lanový most, ale pak už se vracíme do Podhradí a opět trávíme volno u bazénu.

Kroket
Kroket

Supermarket Edita

Myslím, že naše manželky o ničem jiném celý týden nepřemýšleli, než při zpáteční cestě opět navštívit „vietnamský“ supermarket Edita. No mohli jsme jim to odepřít? Ubytování jsme měli opustit do desíti a to se povedlo o patnáct minut dříve. Do Jihlavy jsme dorazili už kolem jedenácté a kroky všech hned směřovali k „šopování“. Já předpokládal, že to bude na dlouho a tak jsem na náměstí odlovil jednu keš a vystoupal na vyhlídkovou věž kostela sv. Jakuba Většího odkud byl na Jihlavu pěkný výhled. S přehledem jsem ostatní ještě zastihl při nakupování. Mimochodem, každá rodina tu utratila skoro tři tisíce, což je na vietnamský obchod docela slušné, ne?

Jihlava z věže sv. Jakuba
Jihlava z věže sv. Jakuba

Po nákupu jsme se ještě najedli v Mc Donaldovi, který je v tom příšerném baráku uprostřed náměstí. Měl jsem obrovskou chuť na hambáče. Zpáteční cesta byla opět bez problémů. V HK jsme se opět stavili na Shellce a dotankovali už vyschlé nádrže. Pak už jsme domů dojeli samostatně. Celkem najeto asi 630 km.

Díky všem za báječnou dovolenou.

Další fotografie na Flickru.