Moje první voda

Dlouho mě kamarádi přemlouvali, ať s nimi jedu „na vodu“. Nikdo z nich není žádný vodák, jen každoročně vyrážejí s dětmi na pánskou jízdu na prodloužený víkend. Dceři se do toho nikdy moc nechtělo až letos dva dny před odjezdem se mě zeptala: „A tati, pojedeme na tu vodu?“ Udiveně jsem souhlasil a narychlo sháněl nějaké informace, jak to tam probíhá.

Odjezd byl naplánován na čtvrtek 14 hod nakonec měl Pepa T. půl hodinky zpoždění. Většina ostatních jeli vlakem. I přes malou nehodu s nacouváním na motorku jsme dorazili na Malou Skálu v pořádku.

V kempu na Ostrově jsme zabrali místa (tradičně) vpravo a šli čekat do Boučkova statku než dorazí hlavní skupina. Vybudování stanového městečka bylo celkem rychlé, protože skoro většina má „samostavěcí“ stany Quechua z Decathlonu. Spěchali jsme, protože radar předpovídal déšť. Večer jsme zakončili opět na Boučkově statku, kde si k nám přisedli učitelky ze střední školy z Karlových Varů. A byla docela sranda.

Na pátek byla naplánována plavba na kánoích Samba z Líšného na Zrcadlovou kozu. Pro zkušené vodáky to je nezáživnej volej, ale já z toho měl trochu obavy, abych se „neudělal“. Přeci jsem v tom v životě nejel, ale dopadlo to dobře a i dceři se to líbilo.

Po zdolání jezu na Malé Skále jsme zastavili na oblíbeném Boučkově statku. No aby ne, když zase začalo pršet a další přeháňku jsme přečkali pod střechou.

Líšný - Zrcadlová koza (lodě)
Líšný – Zrcadlová koza (lodě)

Počkali jsme až zase přestane pršet a zbytek naší plavby na Zrcadlovou kozu jsme absolvovali bez deště a dokonce vysvitlo občas slunce. Svým chováním na řece Kosák urazil Pánaboha a ten ho poslal nekompromisně pod hladinu, což Tobík dal patřičně najevo.

Po vylodění na Zrcadlové koze jsme zde strávili příjemné odpoledne, které lemovaly střídavě přeháňky a slunce. Na zpáteční cestu jsme se pěšky přesunuli do železniční stanice Dolánky. Děti vyfasovaly peníze na jízdenku, aby průvodčí ve vlaku nestihl všechny obsloužit a taky se tak stalo.

Bohužel v Boučkově statku bylo ten večer plno a tak jsme v kempu opékali buřty.

Na sobotu byly naplánovány koloběžky. Sjezd z Kozákova po Hamštejnském hřebeni (trocha terénu) až na Malou Skály (celkem skoro 25 km). Počasí bylo ještě horší než včera a tak se výlet proměnil v jízdu od hospody k hospodě a schovávání před deštěm.

Šťastná náhoda nás přivedla do obce Loučky, kde probíhal místní jarmark a kam jsme přijeli za začínajícího deště. Rychle jsme se schovali na malém náměstíčku pod stany a za vyhrávání dechovky jsme si dali pivo a klobásu nebo uzená žebra, podle toho, kdo na co měl chuť. Byla tu pohoda a tak se naše zastávka řádně protáhla. Já navštívil i přilehlý kostel, který byl pěkně vyzdoben malbami a nějaký místní domorodec nás pustil i do věže, kam se normálně nesmí. Bylo to otevřeno na počest jarmarku. Další z atrakcí, které jsme navštívili byla střelnice a na závěr kolotoč, kam Kosák pozval všechny děti a sám se s pivem nechal povozit. Poslední silnou přeháňku jsme přečkali v místním obecním úřadě na výstavě hadů.

Trasa Kozákov - Malá Skála (koloběžky)
Trasa Kozákov – Malá Skála (koloběžky)

Přestalo pršet a tak jsme konečně vyrazili dál.Po necelých 10 minutách jsme projížděli další obcí Klokočí kolem hospody. Zde se naše skupina rozdělila. Většina pokračovala dál, protože zrovna nepršelo, sjezdem na Zrcadlovou kozu. Zbytek zůstal na další pivo v hasičárně. První skupina dorazila na Zrcadlovou kozu opět včas a nezmokli jsme. Navíc jsme správně odbočili na rozdíl od druhé skupiny, která zmokla a ještě přejela správnou odbočku.

Na Zrcadlové koze jsme se posilnili a dali nějaké pivo a čekali na opozdilce. Po telefonátu jsme zjistili, že jsou někde jinde a tak, jakmile vysvitlo slunce jsme se vydali dál. Opět jsme to stihli tak tak k další hospodě za mostem v Křížkách, ale nezmokli jsme. Bohužel zde točili Staropramen. Tak jsme jeden dali. Přestalo pršet a my jsme vyrazili na poslední část cesty k Boučkovu statku a vrátili koloběžky. Druhá skupina měla zpoždění.

Po dojezdu jsme se osprchovali a převlékli. Taky jsme si zamluvili stůl na Boučkově statku, kde jsme strávili celý večer za přítomnosti sličné Irky a jejího otce, se kterými jsme řádně popili.

Nedělní dopoledne bylo už jen balení a odjezd domů.