Jírova hora

Hora sadismu, hora blbec. Ale i hora lásky.
Kolik podobných přísudků už tato hora měla. Ono záleží na tom, co ti způsobila, co od ní očekáváš.

Na severozápadě Hronova se z rozsáhlé údolní roviny zvedá strmý kopec daleko do nebes.

Jírova hora.

Dávno už nikdo neví, proč se ten statný kopec jmenuje Jírova hora. Zda byl jakýsi Jíra toho území vlastníkem, či tam zastřelil posledního vlka nebo zamordoval svou zrádnou milenku. Nikdo netuší, nikomu to nevadí. Tím méně té hoře.

Ze tří stran prudké stráně. Ta čtvrtá tvoří dlouhý hřbet táhnoucí se až kamsi za samotnou Maternici. A právě ten hřbet skýtá řadu podivuhodností. Mohutná betonová pevnost z období druhé války, členitý a divoký kamenný lom, romantické strže zalesněné starými bučinami, temné prostory smrkových porostů. Inu, místo pro pravé dobrodružství.

Ta hora i celý ten její kraj mě fascinoval a inspiroval. V tělesné výchově jsem sebral celou třídu a hajdy na „Jírovku“.

Přímo vzhůru. Rozběh, chůze, lezení po čtyřech. Půda pod plátěnou obuví povoluje, nohy těžknou, dech připomíná parní lokomotivu. Zdolání znamená bledé tváře, podlamující se nohy, někdy povolí žaludek. U někoho přichází pocit úlevy a vítězství, jiný má v ústech její prokletí.

Ten svět za Jírovou horou nám posloužil k bojovým hrám, Foglarově cestě za Alvarezem i honbě za pokladem. Ta Jírova hora byla horou radosti a pýchy, stejně tak zloby a prokletí.

Má cesta na ten vytoužený vrchol byla stejně přímá, stejně tvrdá. Ale když jsem ji absolvoval v jeden den už se třetí třídou, měl jsem sám už té „Jírovky“ plné zuby. Ale co by jeden neudělal pro zdraví svých svěřenců.

Rozpouštěl se sníh a led, přicházelo nové jaro. S ním i lásky čas.

„Pojď, půjdeme se podívat, jestli nám ti naši studenti někdy nerandí,“ oslovil mě můj starší kolega.

Byla to doba, kdy se zkoumalo, co řekneš, kde řekneš, jak řekneš, nebezpečná byla i nevyslovená myšlenka, která šla nad rámec povolených norem. Zakázáno bylo všechno. Tím spíše randění nedospělých.

„Vykašli se na to, máme své práce dost, není to naše starost,“ odbýval jsem jej.

Ale kolega byl neodbytný.

„Ti budou koukat, až nás tam uvidí, pojď, bude sranda.“

Šel jsem nerad, ale když bude ta sranda…

Pokračovat ve čtení „Jírova hora“

Autobusové nádraží opět v provozu

Od pondělí 27. července 2009 bude opět v provozu autobusové nádraží v Čapkově ulici v Hronově. Cestujícím budou k dispozici celkem 4 autobusové zastávky, číslování bude od 1 do 4 ve směru od náměstí k budově spořitelny.

Směr odjezdu autobusů z jednotlivých zastávek

1 – Náchod, Velké Poříčí – ATAS, Brno, Hradec Králové, Pardubice, Praha, Hronov – žel. st.

2 – Broumov, Police nad Metují, Machov, cyklobus na Pomezní Boudy ( do Ádru)

3 – Červený Kostelec

4 – Radvanice, Jívka, Stárkov, Rokytník, Vysoká Srbská, Žďárky, Malá Čermná

Provizorní autobusové nádraží u Tropiku i autobusová zastávka v Palackého ulici u základní školy budou zrušeny.

Revitalizace začala

Revitalizace náměstí v Hronově
Revitalizace náměstí v Hronově

Revitalizace centra města začala. Koncem letošního října přibylo k uzavírkám příjezdových silnic do Hronova (od Náchoda a od Police) i zavření centra – náměstí. Dlouho očekávaná a lidmi diskutovaná akce začala. Přestože byla sobota (1.11.2008) na náměstí se pracovalo. Bagry, náklaďáky a především dělník s motorovou pilou. Protože bylo hezké slunečné ráno, objevila se zde spousta lidí, kteří se přišli podívat a někteří i fotografovat. Všichni si to chtěli na památku zdokumentovat. A nebylo jich málo, napočítal jsem asi tak šest fotografů.

Co jsem se tak bavil s lidmi, většinou panoval názor, že je to hrůza. Především starším spoluobčanům je velmi zatěžko, že staré musí jít pryč a bude nahrazeno něčím novým (neokoukaným). Já osobně jsem na nové náměstí hodně zvědav.

Tady je pár fotografií ze soboty. Vývoj stavebních prací budu nadále sledovat.

Pokračovat ve čtení „Revitalizace začala“