Moje první voda

Dlouho mě kamarádi přemlouvali, ať s nimi jedu „na vodu“. Nikdo z nich není žádný vodák, jen každoročně vyrážejí s dětmi na pánskou jízdu na prodloužený víkend. Dceři se do toho nikdy moc nechtělo až letos dva dny před odjezdem se mě zeptala: „A tati, pojedeme na tu vodu?“ Udiveně jsem souhlasil a narychlo sháněl nějaké informace, jak to tam probíhá.

Odjezd byl naplánován na čtvrtek 14 hod nakonec měl Pepa T. půl hodinky zpoždění. Většina ostatních jeli vlakem. I přes malou nehodu s nacouváním na motorku jsme dorazili na Malou Skálu v pořádku.

V kempu na Ostrově jsme zabrali místa (tradičně) vpravo a šli čekat do Boučkova statku než dorazí hlavní skupina. Vybudování stanového městečka bylo celkem rychlé, protože skoro většina má „samostavěcí“ stany Quechua z Decathlonu. Spěchali jsme, protože radar předpovídal déšť. Večer jsme zakončili opět na Boučkově statku, kde si k nám přisedli učitelky ze střední školy z Karlových Varů. A byla docela sranda. Pokračovat ve čtení „Moje první voda“

geo Drážďany 2015

Najednou přiletěl email od ladabohac, že jsme dlouho nikam nejeli… Mohli bychom vyrazit do Drážďan. Nápad se mi moc líbil, protože jsem se tam chtěl již dlouho podívat. Postupně se k události na G+ připojovali další a další kačeři, vlastně k tradičnímu jádru, které již několik let jezdí společně za krabičkami, se připojili další.

V sobotu 4. 4. 2015 budík zvonil již ve 4:00 (klasika na první vlak). Zkontroloval jsem mobil, zda jsou ostatní také vzhůru a cestě do Němec nic nebránilo. Podle skvěle připraveného itineráře jsme postupně všichni nastoupili do vlaku až celá naše skupina čítala 23 členů.

Cesta vlakem probíhala celkem příjemně rychle. Řešily se tradiční kačerské otázky, kdo kde kdy byl, vzpomínky na předešlé akce a plány na akce budoucí. Nechybělo ani tradiční Lidl-pivo a zákusky z cukrárny U Boháčů. Jen maaaca měl pivo vlastní, ale to je trochu jiná story.

Aquacentrum Babylon
Aquacentrum Babylon

Při přestupu v Liberci jsme měli čas dokonce na čtyři krabice. Ještě v brzkém ránu jsme prošli kolem aquaparku Babylon a IQ parku a do zvláštního libereckého průchodu, aby jsme na novém autobusovém nádraží zakončili s DNF.

Raději rychle zpět a včas nastoupit do vlaku společnosti Trilex, který nás měl dovést až do Drážďan. Cestou jsme projeli hned tři státy Česko, Polsko a Německo. V Oblasti Frýdlantského a Šluknovského výběžku to není samozřejmě nic neobvyklého. Projeli jsme třeba Žitavou, kde jsme byli již před dvěma lety. Bohužel na trati byla výluka a tak jsme museli v Radebergu přestoupit na autobus.

Zkušenější cestující běželi od vlaku na zastávku náhradního autobusu, aby nastoupili hned do toho prvního. Pochopili jsme to až později, když jsme dlouho čekali na další spoj a říkali si, že musí přijet minimálně ještě dva autobusy. Nepřijeli. No namačkali jsme se do toho jednoho. Byl to otřesný zážitek. Narvaný autobus k prasknutí, že sotva šly zavřít dveře. Na předměstí Drážďan – Klotzsche to bylo asi 10 km, ale připadalo to jako věčnost. Navíc s námi řidič cloumal stylem brzda – plyn. Ptám se tedy: „Kde je ta pověstná německá preciznost?“ Selhala.

Na předměstí jsme opět nastoupili do vlaku. To byla úleva. Toto zdržení nás stálo minimálně hodinu času, které jsme mohli věnovat kešování v Drážďanech. Na hlavní drážďanské nádraží jsme přijeli od severu, když jsme objeli Nové a Staré město. Krásné nádraží, ne obrovské, ale velké. Trochu mně připomíná náš „Wilsoňák“. Začalo poznávání cíle naší cesty. Pokračovat ve čtení „geo Drážďany 2015“

Podhradí nad Dyjí – Dovolená 2014

Odjezd

Odjezd byl naplánován na sobotu 19. 7. 2014 v 9 hodin. Lehké minutkové zdržení při odvozu naší kočičky k babičce, ale pak už bezproblémová cesta přes Hradec Králové (tankování), Pardubice, Chrudim, Havlíčkův Brod a Jihlava. V Jihlavě byla naplánovaná přestávka na oběd. Zaparkovali jsme na náměstí (12:00) a hned co nás praštilo do očí byla otřesná budova „socialistického“ obchoďáku uprostřed. Obcházíme náměstí a vybíráme restauraci na oběd. Nakonec obědváme v Radniční restauraci a Pivovaru, jakoby lepší restauraci, ale výběr jídel mě moc nenadchl.

Aby to nebyla jen prázdná zastávka na oběd, směřuji rodinu a přátele alespoň k jedné kulturní památce a to k Bráně Matky Boží. Bohužel mají zrovna polední přestávku a tak se nahoru nedostaneme a ani turistickou vizitku nekoupíme. Alespoň si odlovím jednu keš. Pokračujeme zpět k autu, v plánu máme navštívit jihlavské zoo. Plán ztroskotá na neuvěřitelně velkém supermarketu Edita. Větší „vietnamský“ obchod se třemi patry jsem ještě neviděl!

Zoo tedy padlo, snad někdy příště, a tak pokračujeme do cílové destinace našeho ubytování. V Želetavě opouštíme pěknou silnici a pouštíme se do 40 km po okreskách. Čím více se blížíme k Podhradí, tím jsou cesty horší a horší. Poslední dvě vesnice, včetně Podhradí jsou rozkopány úplně. Alternativní vjezd k penzionu díky telefonátu s panem domácím najdeme bez problémů. Jsme na místě (17:15).

Penzion Relaxa
Penzion Relaxa

Paní domácí nám ukazuje naše patro, kde budeme příští týden bydlet a prohlédneme si vše co máme k dispozici. Malou kuchyňku, společenskou místnost s TV, venku krytý bazén, stolní tenis, ruské kuželky, tenisový kurt s umělým povrchem. Nejsme tu sami. Nějací holaňďani jsou ubytování v chatičce naproti kurtu a dole v našem penzionu taky někdo bydlí. Jsme upozorněni, že v hospodě vaří jen do sedmi a tak jdeme raději hned na večeři.

Pokračovat ve čtení „Podhradí nad Dyjí – Dovolená 2014“

Silvestrovské Peklo 2012

Tradiční silvestrovská vyjížďka na kole starých harcovníků, ale i nováčků. Píšu sice trochu opožděně, ale přece.

Silvestrovské Peklo 2012
Silvestrovské Peklo 2012

Sraz jsme měli ve Velkém Poříčí nad ATASem už v půl desáté dopoledne u Michala. Ten vzal sebou i Irenu. Cesta byla skoro suchá a bylo relativně teplo, dva až čtyři stupně nad nulou. Začíná se nám rozvíjet nová tradice první zastávky u prameníku Idy. Zde se přidali další dva cyklo-šílenci, oba Petrové, kteří vyrazili z Náchoda. Od sebe byli k poznání třeba podle velocipedu. Pan Ptáček jel na pěkném historickém retro kousku se zajímavými řidítky.

Po cestě jsme tentokrát moc cyklistů nepotkali, zato tu byl dvojnásobek pěších. Do Pekla jsme dorazili bez sebemenších problémů, jen ve Starém Městě po výjezdu z lesa bylo trochu namrzlo. Taky jsme zde potkali spolupracovníky z firmy, také mířili (pěšky) do Pekla.

V Pekle jsme si dali čaj z termosky a taky něco z placatky. Je tu vždycky dobrá nálada. Asi po hodině jsme vyrazili nazpátek. Ve Starém Městě to retro model už na ledě neustál a vyhodil svého jezdce ze sedla. Naštěstí se nic nestalo.

Pokračovat ve čtení „Silvestrovské Peklo 2012“

Silvestrovské Peklo 2011

Silvestrovské Peklo 2011
Silvestrovské Peklo 2011

Tradiční silvestrovská vyjížďka na kole s trochu rozpačitým koncem.

Sraz jsme měli ve Velkém Poříčí nad ATASem v deset dopoledne. Tentokráte bylo několik nováčků. Kromě mě a Michala jsme přibrali ještě Petra a Karla. Počasí bylo sychravé, obloha zatažená, ale zima nebyla. Teploměr ukazoval hodnoty těsně nad nulou. Jen co jsme vyjeli na cyklostezku jsme (již tradičně) potkali skupinku stejně postižených cyklistů. První zastávka, tentokráte u nově opraveného prameníku IDY, umožnila doplnění zahřívacích tekutin i ochutnání místní vody. Nezbytné foto bylo samozřejmostí. Oproti předešlým létům jsme zvolili cestu kolem Bonáta lesem.

Do Pekla jsme dorazili bez problémů. Cesta byla mokrá, ale bez sněhu a ledu.

To už jsme se všichni těšili na čaj z termosky vytažené z batohu. Čaj jsme proložili rumem z placatky, aby nám nebyla zima. V celkem veselém rozhovoru jsme zde strávili asi hodinku.

Na zpáteční cestě se stala ta nepříjemná věc. Při vyjíždění z druhé lávky mně uklouzlo přední kolo a já narazil žebry na dřevěný sloupek. Ještě teď se nemohu pořádně nadechnout. Odnesl to i držák computeru, proto údaje o kilometrech nebudou úplné. Pokračovat ve čtení „Silvestrovské Peklo 2011“