Poslední Doly 2009

Trasa: Hronov, po silnici Žďárky a zpět.

Doly pod sněhem
Doly pod sněhem

14.10.2009 – Asi jsem včera vypadal jako blázen, když jsme vyjížděl na kole směr Doly. Počasí bylo totiž na říjen dosti mrazivé. Ani  nepamatuji, kdy v říjnu naposled sněžilo. A právě v tomto počasí jsem vyrazil. Teploměr ukazoval sotva 4 °C. Na sebe jsem musel natáhnout pořádné rukavice a pláštěnku, protože padal hustý déšť se sněhem! Vyrazil jsem po čtvrté odpolední ještě za světla, přímo po silnici (vzhledem k počasí) do Žďárek. Už když jsem přijížděl ke Žďárkám, viděl jsem okolní kopečky pokryté bílým mokrým sněhem. Při stoupání k Dolům přestalo pršet, ale to jsem moc nevnímal, protože v lese to je jedno. Přesto jsem si pončo nechal na sobě a spěchal k restauraci v Dolech.

Nakonec nás tam dorazilo 8 bláznů (i když tři srágory na čtyřech kolech). Ale za ten pocit to stálo. Museli jsme oslavit Předsedovu stovku účastí. Pivo bylo vynikající, podepřeli jsme ho několika RUMy, které zakoupil Předseda. Tím jsem letos zakončil cyklistickou sezónu (s výjimkou Silvestrovské vyjížďky).

Pokračovat ve čtení „Poslední Doly 2009“

Moje první výjezdní zasedání PF

Na startu
Na startu

Po mém letošním vstupu do Pivního fondu jsem se konečně dočkal výjezdního zasedání, které se tradičně koná mimo Hronov. Protože Předseda pravděpodobně nebude psát na web žádnou zprávu, neboť tam moc času nepobyl, rozhodl jsem se pár svých postřehů zapsat. Nebudu se zde snažit napodobit krásný květnatý sloh Předsedy, spíš mě jde o záznam informací, které by mohly zapadnout v čase. Kdo si to má furt všechno pamatovat, že?

Osobně jsem se na odjezd moc těšil a byl jsem pln očekávání. Starosti jsem si dělal jen se svým fyzickým fondem na kole, protože jaksi nestačím těm Amstrongům a Contadorům z našeho sdružení. Všichni mě ujišťovali, že se nemusím bát, že se pojede výletním tempem (nevšiml jsem si!) já musel jet naplno. Ale myšlenka jet na VZ na kole a zde podnikat nějaké výlety do okolí se mě obrovsky zamlouvá.

Pokračovat ve čtení „Moje první výjezdní zasedání PF“

Olešnice přes Peklo

Trasa: Hronov, Náchod, Peklo, Rokolský most, Rzy, Olešnice v Orlických horách, Ruské údolí, Kutl, Lewin Klodzki, Kudowa-Zdroj, Malá Čermná, Žďárky, Hronov. (63 km)

Peklo
Peklo

17.7.2009 – Sedím u počítače a venku prší. Prší dost. Je sotva sedmnáct stupňů. Se včerejším počasím se to nedá vůbec srovnat. Teplota se místy vyšplhala až ke 34 °C  bezvětří a jasno. Byl pátek a já měl volno, proto jsem neváhal a již dopoledne vyrazil na kolo.

Neujel jsem ani 500 m a musel jsem se vrátit, protože jsem si zapomněl mobil. Přeci jen jedu sám a tak je to taková krabička poslední záchrany. Z Hronova po cyklostezce do Náchoda a dále přes Ostrovy do Pekla ubíhala cesta bez problémů. Jen pár bruslařů se přimotalo do cesty. Po těch deštivých dnech jsem měl radost z teplého a slunného počasí. Do Pekla jsem dorazil bez většího úsilí a nemusel bych snad ani zastavovat, ale v obavách z velmi parného dne, jsem si zde koupil limonádu. Tím jsem ušetřil část z mé litrové láhve, kterou jsem si vezl sebou. Z další výbavy jsem v kapsách na dresu vezl kapesníky, cyklo-lekárničku, peníze, doklady a již vzpomínaný mobil. V kapsičce na rámu jsem měl ještě dlouhý dres (trochu paranoia) a foťák.

Pokračovat ve čtení „Olešnice přes Peklo“

Machovský kříž

Trasa: Hronov, Velký Dřevíč, Kozínek, Sudety, Machov, Řeřišným, Machovský kříž, Pasterka, Karlow,  Bukowina, Pstrazna, Doly, Žďárky, Hronov.

Machovský kříž

Zdroj 6.7.2009 – Nestálost počasí a samé přeháňky a bouřky dělá problém při správném výběru, kdy vyrazit na kolo. Ale tentokrát to vyšlo dokonale. Letos poprvé jsme vyrazili všichni tři s Michalem a Pepou. Měli jsme sraz v půl desáté, ale Michal měl drobet zpoždění. Mezitím u nás zastavili tři bikeři a ptali se na cestu, nakonec jsme se domluvili, že pojedou s námi, protože byli z Kladna a neznali to tady. Michal dorazil a tak jsme mohli vyjet. Už takto dopoledne bylo vedro.

První část cesty je již klasika z Hronova přes Lísky do Dřevíče a kolem dřevařských závodů na Kozínek. Tady je cesta dolem Metuje dost bahnitá po neustálých deštích, ale to jsem všem zdůrazňoval už na začátku. Stále tu ještě ležel strom přes cestu po nedávných vichrech. Za Kozínkem to bylo podobné, jen v řece nebylo tolik vody co před týdnem. Vyhoupli jsme se na asfaltku na Machov. Pod Srbečákem jsme zabočili na oblíbené Sudety, abychom nemuseli jet po silnici. Přesto jsme se na silnici vrátili abychom dorazili na machovské náměstí. Mysleli jsme, že si dáme pivo, ale hospoda byla zavřená. Bylo sotva půl jedenácté a pondělí, navíc svátek. Takže jsme se občerstvili ze vlastních zásob a pokračovali dál do Řeřišného. Tady toho měl už Pepa asi dost, protože odmítl jet mojí zkratkou po červené turistické a raději jel po silnici. V Řeřišném jsme se zase sjeli. Ve stoupání k rozcestí U Zabitého Pepa údajně (my si to nemyslíme, spíše nepřiznal, že nemůže) potřeboval na záchod. Od Zabitého nás totiž čekal nesadističtější výstup k Machovskému kříži. Byl to skutečně očistec. Michal to natřikrát dal, já šel kus pěšky. Kdysi zde byla cesta z obrovských balvanů, nyní jsou zasypány šotolinou s kamením.

Pokračovat ve čtení „Machovský kříž“

Nudné počasí a drobné zážitky

Trasa: Hronov, Lísky, Kozínek, Pod Srbečákem Sudety, Bezděkov, Bělý, Machov, Machovské končiny, Pstražná, Doly, letiště, Hronov.

27.6.2009 – Nudné deštivé počasí nepřeje cyklistice. V těchto deštivých dnech, kdy na Moravě déšť vyplavuje jednu vesnici za druhou, se opravdu hledá těžko čas na vyjetí na kolo. Byla sobota a já se zvedl z gauče navzdory chmurné předpovědi počasí. Zprvu bylo 22 stupňů z totálně zataženo. Dalo se předpokládat, že cesty budou dost rozmoklé. Byly. Ale to já rád.

Vyrazil jsem z Hronova přes Lísky do Dřevíče a kolem dřevařských závodů podél řeky Metuje. Zde začalo opravdu bahno, které bylo rozjezděno koly cyklistů, kteří tu projeli přede mnou. Na cestě bylo potřeba jen najít optimální stopu, aby se člověk relativně málo zacákal bahnem popřípadě neuklouzl na kluzkém bahně. Kuriózní překážkou se stal padlý strom napříč cestou, který by za předešlých bouří vyrván z kořenů. A nad ním ještě jeden, který ještě na cestu nedopadl. Trochu nebezpečné. Ještě než jsem přejel železniční přejezd jsem vdech nějakou mušku, která mě zůstala někde na mandlích. Nepodařilo se mě ji vykašlat a myslel jsem, že se pobliju. Fuj. Asi jsem ji snědl, brrrr. Škoda, že ještě někdo nevynalezl dýchací filtr na kolo, někdy by se opravdu hodil.

Pokračovat ve čtení „Nudné počasí a drobné zážitky“