geo Drážďany 2015

Najednou přiletěl email od ladabohac, že jsme dlouho nikam nejeli… Mohli bychom vyrazit do Drážďan. Nápad se mi moc líbil, protože jsem se tam chtěl již dlouho podívat. Postupně se k události na G+ připojovali další a další kačeři, vlastně k tradičnímu jádru, které již několik let jezdí společně za krabičkami, se připojili další.

V sobotu 4. 4. 2015 budík zvonil již ve 4:00 (klasika na první vlak). Zkontroloval jsem mobil, zda jsou ostatní také vzhůru a cestě do Němec nic nebránilo. Podle skvěle připraveného itineráře jsme postupně všichni nastoupili do vlaku až celá naše skupina čítala 23 členů.

Cesta vlakem probíhala celkem příjemně rychle. Řešily se tradiční kačerské otázky, kdo kde kdy byl, vzpomínky na předešlé akce a plány na akce budoucí. Nechybělo ani tradiční Lidl-pivo a zákusky z cukrárny U Boháčů. Jen maaaca měl pivo vlastní, ale to je trochu jiná story.

Aquacentrum Babylon
Aquacentrum Babylon

Při přestupu v Liberci jsme měli čas dokonce na čtyři krabice. Ještě v brzkém ránu jsme prošli kolem aquaparku Babylon a IQ parku a do zvláštního libereckého průchodu, aby jsme na novém autobusovém nádraží zakončili s DNF.

Raději rychle zpět a včas nastoupit do vlaku společnosti Trilex, který nás měl dovést až do Drážďan. Cestou jsme projeli hned tři státy Česko, Polsko a Německo. V Oblasti Frýdlantského a Šluknovského výběžku to není samozřejmě nic neobvyklého. Projeli jsme třeba Žitavou, kde jsme byli již před dvěma lety. Bohužel na trati byla výluka a tak jsme museli v Radebergu přestoupit na autobus.

Zkušenější cestující běželi od vlaku na zastávku náhradního autobusu, aby nastoupili hned do toho prvního. Pochopili jsme to až později, když jsme dlouho čekali na další spoj a říkali si, že musí přijet minimálně ještě dva autobusy. Nepřijeli. No namačkali jsme se do toho jednoho. Byl to otřesný zážitek. Narvaný autobus k prasknutí, že sotva šly zavřít dveře. Na předměstí Drážďan – Klotzsche to bylo asi 10 km, ale připadalo to jako věčnost. Navíc s námi řidič cloumal stylem brzda – plyn. Ptám se tedy: „Kde je ta pověstná německá preciznost?“ Selhala.

Na předměstí jsme opět nastoupili do vlaku. To byla úleva. Toto zdržení nás stálo minimálně hodinu času, které jsme mohli věnovat kešování v Drážďanech. Na hlavní drážďanské nádraží jsme přijeli od severu, když jsme objeli Nové a Staré město. Krásné nádraží, ne obrovské, ale velké. Trochu mně připomíná náš „Wilsoňák“. Začalo poznávání cíle naší cesty. Pokračovat ve čtení „geo Drážďany 2015“

Podhradí nad Dyjí – Dovolená 2014

Odjezd

Odjezd byl naplánován na sobotu 19. 7. 2014 v 9 hodin. Lehké minutkové zdržení při odvozu naší kočičky k babičce, ale pak už bezproblémová cesta přes Hradec Králové (tankování), Pardubice, Chrudim, Havlíčkův Brod a Jihlava. V Jihlavě byla naplánovaná přestávka na oběd. Zaparkovali jsme na náměstí (12:00) a hned co nás praštilo do očí byla otřesná budova „socialistického“ obchoďáku uprostřed. Obcházíme náměstí a vybíráme restauraci na oběd. Nakonec obědváme v Radniční restauraci a Pivovaru, jakoby lepší restauraci, ale výběr jídel mě moc nenadchl.

Aby to nebyla jen prázdná zastávka na oběd, směřuji rodinu a přátele alespoň k jedné kulturní památce a to k Bráně Matky Boží. Bohužel mají zrovna polední přestávku a tak se nahoru nedostaneme a ani turistickou vizitku nekoupíme. Alespoň si odlovím jednu keš. Pokračujeme zpět k autu, v plánu máme navštívit jihlavské zoo. Plán ztroskotá na neuvěřitelně velkém supermarketu Edita. Větší „vietnamský“ obchod se třemi patry jsem ještě neviděl!

Zoo tedy padlo, snad někdy příště, a tak pokračujeme do cílové destinace našeho ubytování. V Želetavě opouštíme pěknou silnici a pouštíme se do 40 km po okreskách. Čím více se blížíme k Podhradí, tím jsou cesty horší a horší. Poslední dvě vesnice, včetně Podhradí jsou rozkopány úplně. Alternativní vjezd k penzionu díky telefonátu s panem domácím najdeme bez problémů. Jsme na místě (17:15).

Penzion Relaxa
Penzion Relaxa

Paní domácí nám ukazuje naše patro, kde budeme příští týden bydlet a prohlédneme si vše co máme k dispozici. Malou kuchyňku, společenskou místnost s TV, venku krytý bazén, stolní tenis, ruské kuželky, tenisový kurt s umělým povrchem. Nejsme tu sami. Nějací holaňďani jsou ubytování v chatičce naproti kurtu a dole v našem penzionu taky někdo bydlí. Jsme upozorněni, že v hospodě vaří jen do sedmi a tak jdeme raději hned na večeři.

Pokračovat ve čtení „Podhradí nad Dyjí – Dovolená 2014“

Žitava 2013

Narychlo spíchnutý Geo a Munzee výlet, který se mimořádně vydařil.

Ve čtvrtek mě kontaktoval +ladabohac, že s +Kacer-Daffy plánují Geo a Munzee výlet do Žitavy na zlevněnou jízdenku So-Ne+. Na rozhodování tedy moc času nebylo, ale s touto partou to je vždy super a tak jsem přikývl. V sobotu jsme tedy se synem a +maaaca nastoupili v Hronově v 4:50 do vlaku, kde už čekal Daffy. Na další zastávce přistoupil velitel +ladabohac.

Lepič
Lepič

Na přípravu nebylo moc času, a tak jednu mysterku luštíme až ve vlaku. Vystřihujeme puzzle a lepíme. No, Láďa lepí všechno kolem, co mu přijde pod ruku. Stihli jsme ji vystříhat ještě dříve, než vystupujeme v Machníně (u hradu vlak nestaví). Jeden z hlavních cílů dne – Transpondér – byl ještě na českém území. Počkali jsme, než vlak odjede z nádraží a pak po kolejích přecházíme most (jinudy cesta nevede) a pokračujeme ke zřícenině hradu Hamrštejn. Pro první krabičku dne se škrábeme na kopec. Je pochopitelně uložena z druhé strany, tak jsme si hrad pěkně prohlédli celý. Poté jsme sestoupili zpět k řece (Lužická Nisa), která tu v srpnu 2010 strhla lávku a místo ní tu postavili Transpondér. Tomu jsou věnovány dokonce dvě keše. Sbíráme indície pro výpočet (jedna multina a jedna mysterka) a několikrát se vozíme tam a zpět. Je to docela sranda. Multina uložená v zemi trochu přimrzla, ale Láďova silná bota ji vydolovala. Mysterka je uložena v prudké stráni, do které stoupáme po čtyřech a ani tak to moc nejde. Pak následoval přesun do Andělské Hory na vlak do Žitavy. Při čekání stihl Láďa založit ještě Munzee.

Transpondér
Transpondér

Do Žitavy vede železnice přes Polsko. Z okna vlaku přesně poznáte, na kterém jste právě území – nemůžete se zmýlit. Hned na nádraží zkoušíme první tradičku. Nenalézáme, aha, poslední log je půl roku starý a pouze DNF. Tak alespoň sejmeme dvě Munzee. Hned před nádražím je ještě jedno nádražíčko úzkokolejné dráhy. Vyfotit a pokračovat. Bylo poměrně chladno, tak svižnější krok nevadil, ale zahřál. Ještě jedno Munzee, dokonce Mystery a s QRkama je konec. Jdeme na keše. První Žitavskou – skutečně se tak jmenuje – uložená u pěkného kostela. Pokračujeme k další, která je u bývalé továrny Robur, která je opuštěná a chátrá. Značka Robur pro nás starší je známá, dobře si ji pamatuji. Kromě této továrny je město hezky upravené se spoustou historických budov. Pěkné na pohled. Přichází na řadu naše vyluštěné puzzle a první earthka. Zaměření mysterky není přesné tak trochu hledáme, ale nakonec se daří. Pro earthku se fotíme před obrovským zkamenělým pařezem. Pokračujeme do historického centra a lovíme zelené krabičky. Některé jsou i zajímavé, např. v dětské lahvi s dudlíkem nebo filmovka na dně trubky zábradlí. Opouštíme pomalu město a pokračujeme do západního parku kolem mystického stromu, kde Láďa uplatňuje svoji výšku při lezení. Na návrší se společně fotíme pro druhou earthku. Při sbíhání dolů Láďa opět v akci, hází slušného prdeláka a zablácenou zadnici si pak čistí loňským spadaným listím. Pokračovat ve čtení „Žitava 2013“